Lexon

Buying options: Storm Type Library 7: 11000,00 USD

Is a typical newspaper, dictionary and magazine type face. It is also very suitable for children's books and posters. The large x-height, condensed shapes and darker colour of the basic design guarantee its legibility already in small sizes and even in morning twilight. The line is bitten into the surface by the marked "slippers"of the letters. The lower- case letters have flattened upper and lower limbs, just like in letterpress. Their bellies are quite round and their knees are lightened by slight incisions. The type face is rather archaic in expression and its italics are dynamically flamboyant. The "juicy" design of the alphabet is achieved by strengthening the elements of variety, sometimes even in exaggerated form. When reading newspapers, we are interested in the surface of things, in their, as far as possible, unbiased description. We forage for arid facts which do not require our spiritual or emotional participation. That is why the type face must be neither dull nor expressive, but absolutely huckstering. For – seen from the other side – if we are publishers, we sell information, or else merchandise just like any other. The type face is its packaging, its outer form which here has all manner of functions except for the aesthetic one. The apparent proportional disharmony between the upper-case and lower-case letters is a question of habit. The view that the upper-case and lower-case letters must have the same width proportions is prejudice. On the contrary – the history of type faces enlightens us on the fact that the two alphabets did not have much in common. To prove this it is sufficient to look briefly at their forms – we will find out that only 8 out of 26 pairs of letters resemble each other and, moreover, the ones which do are less frequent in the text.
The bold design does not need serifs, because the upright finial of the wide stroke already sits well on the surface. Moreover, the sans-serif bold design better sets off the basic, more picturesque design. Both sets of italics have non-aligning figures, so that in a small number of designs we have everything that is required of a dependable type face which is not exactly intended for the setting of poetry. The design called "Headline" has sharp edges in place of hidden serifs and is darker, which predetermines it for use in headlines. The complementary SC & OSF will be welcomed when we design headings, by-lines and captions to illustrations. An original newspaper type face must also create an impression of uninterchangeability of the typographical appearance of the periodical, but not to the detriment of legibility and technical reliability, even when printing on bad quality paper. Under such conditions there is nothing worse than a banal type face of fragile strokes. A newspaper type face should be original and uninterchangeable in order that the subscribers might feel a certain "snugness" in the pages. An original type face also extricates the printed matter from the omnipresent graphic anonymity and endows it with a more intimate character.

Typické novinové, slovníkové a časopisecké písmo. Velmi vhodné je též pro dětskou literaturu a plakáty. Velká střední výška minusek, kompresní kresba a tmavší barva základního řezu zaručují čitelnost již v malých stupních i za ranního šera.
Řádka je zakousnuta do plochy výraznými „bačkorami“ liter, minusky mají rozplácnuté horní a dolní končetiny, jako při knihtisku. Břicha jsou pěkně kulatá a kolena odlehčena nepatrnými zářezy. Písmo je poněkud archaického výrazu, kursiva je dynamicky rozevlátá. Šťavnatá kresba abecedy je docílena posílením prvků rozmanitosti, někdy i přehnanou formou. Při četbě novin nás zajímá povrch věcí, jejich pokud možno nestranný popis, pídíme se po suchopárných faktech, jež nevyžadují naši duchovní či citovou účast. Proto písmo nemůže být ani mdlé, ani expresivní, nýbrž svrchovaně hokynářské. Neboť – viděno z opačné strany – jsme-li vydavateli, prodáváme informace, čili zboží jako každé jiné. Písmo je jeho obalem, vnější formou, která tu má všemožné funkce, vyjma estetické. Zdánlivý proporční nesoulad velké a malé abecedy je otázkou zvyku. Názor, že versálky i minusky musejí mít stejnou šířkovou proporci, je předsudek. Naopak – historie písma nás poučuje, že obě abecedy neměly mnoho společného. Na důkaz toho stačí letmý pohled na jejich tvary a zjistíme, že jen 8 z 26 dvojic znaků je podobných, a tyto jsou ještě v textu méně frekventovány. Tučný řez nepotřebuje patky, protože kolmé zakončení širokého tahu již dostatečně sedí v ploše. Navíc bezpatkový tučný řez lépe odlišuje, tvrdě kontrastuje se základním, malebnějším řezem. Obě kursivy mají skákavé číslice, a tak při malém počtu řezů máme vše, co je žádáno po spolehlivém písmu, jež není zrovna určeno pro sazbu poesie. Řez „Headline“ má ostré hrany namísto skrytých patek a je tmavší, což jej předurčuje pro použití v titulcích. Doplňkový SC & OSF uvítáme při tvorbě záhlaví, podtitulků a k popisu obrázků. Originální novinové písmo musí rovněž budit dojem nezaměnitelnosti typografické tváře listu, ale nikoli na úkor čitelnosti a technické spolehlivosti i při tisku na špatný papír. Tehdy není nic horšího, než banální písmo křehkých tahů. Originální a nezaměnitelné by mělo být proto, aby předplatitelův zrak pociťoval jistou „útulnost“ uvnitř stránek. Původní písmo rovněž vytrhuje tiskovinu ze všudypřítomné grafické anonymity a dodává jí důvěrnější charakter.