Tusar

Buying options: Storm Type Library 7: 11000,00 USD

Slavoboj Tusar was the brother of Czech prime minister during the First republic period. He was very much involved in advertising and graphic design and well known among literary community in Prague in 20s and 30s of the 20th century. His only typeface “Tusarova antikva” was made in 1924-5 for Wiener’s “Boulevard” rare book, which was exhibited in Paris on the Exposition Internationale des Arts Décoratifs et Industriels Modernes, along with Preissig’s and Svolinsky’s books. Tusar’s metal alphabet was deliberately destroyed after the book was printed – so was bibliophile’s habit then…
Although this typeface was primarily designed as bibliophilic, the present digital rendering is surprisingly versatile for all kinds of books, as well as corporate styles of libraries.

Písmo Slavoboje Tusara je jedním z výjimečných inspiračních zdrojů nejen kvůli svému originálnímu grafickému účinku, ale i kvůli příběhu svého tvůrce, který dává nahlédnout do zákulisí života jednoho z moderních českých grafických designerů.
Malíř a grafik Slavoboj Tusar, bratr prvorepublikového ministerského předsedy, byl výjimečným typografem a grafickým designerem ve dvacátých a třicátých letech 20. století. Živě se zajímal o aktuální dění v začínající masové reklamě, kterou vnímá jako „vlny dravého proudění života“. Své zkušenosti pak uplatňuje v plakátové tvorbě a pravidelně publikuje stati o reklamě; píše pěkně třeba o vynášení nové krásy ze rmutu dnešní bezradnosti a její rozdávání všem, o tom, že reklamě musí předcházet kvalitní výroba, o takové reklamě, jež má patřit k bohatým zdrojům hromadné mluvy budoucnosti. Tusar, levicový intelektuál a druhý manžel Marie Majerové, chodil pravidelně do kavárny Louvre, kde popíjel s Františkem Kyselou, V. H. Brunnerem, i Josefem Horou. Začátkem dvacátých let sem chodil i Franz Kafka s novinářem a anarchistou Michalem Marešem, jemuž kamarád Tusar mnohem později, v roce 1940 namontoval do rádia „čerčilku“ – podporu Němci zakázaných krátkých vln, kterou zhotovil z ohnuté vidličky. Takových radioamatérských výkonů provedl Tusar za okupace desítky, a za každý jednotlivý mohl dostat trest smrti.
Na výstavě dekorativních umění v Paříži v roce 1925 byla představena písma Vojtěcha Preissiga, Slavoboje Tusara a Karla Svolinského. Tusarovým písmem, tedy jeho první, třícicerovou versí, byla vytištěna Weinerova kniha „Ulice-Boulevard“. Písmo pro tuto knihu, původně navrženo již v roce 1921, vyrobila Průmyslová tiskárna v Praze. Kruh a čtverec jsou principielními geometrickými tvary tohoto písma. Měkké, demokratické tvarosloví, vyvolané prudkým odporem k lomeným písmům, jest i osmdesát let po vydání hlavní inspirační silou Tusarova písma. Obloučky vždycky působí klidněji než šikmé linie, trocha tuku je pořád lepší než vystouplá žebra, a tak podkovovitě stočené jitrničky minusek „v“ s jednostrannými špejlemi se rytmicky střídají se žloutkovými věnečky jednobříškového „a“ a vinnou klobásou „s“, a vhodně tak doplňují svačinu některého továrníka, který se loyálně plácá do kolen při každém užbleptnutí přitroublého krále komiků. Idylická úchylnost této abecedy však dostává i v tučných verzích poněkud znepokojivý ráz, použitelný i v současném designu plném retro stylů. Tato Tusarova originelní abeceda snad tvoří most mezi třicátými lety a současnou typografií.
Písma Preissigovo, Svolinského i Tusarovo prošla podobným vývojem se stejnými dětskými chorobami: Tou první chorobou byla snaha o český národní ráz v písmu, nejhorlivěji hájená Methodem Kalábem, ředitelem Průmyslové tiskárny a de fasto producentem písem Tusara i Svolinského. V průvodním slově k Tusarově vzorníku již ve druhé větě Kaláb píše, že „…se každý národ vždy znova snaží, aby v původním písmě vyjádřil svůj charakter.“ A uzavírá: „…z jeho otevřeného a širokého obrazu jest patrna jeho dokonalá čitelnost i jeho krásný český charakter.“ Tusar byl jistě dobrým a statečným vlastencem, ale v případě grafické inspirace je patrnější vliv speciálky prof. Brömseho v Mnichově, kde pobýval v letech 1910-12 a studijní cesty po Francii, Německu, Švýcarsku a Spojených státech.
Druhým sporným aspektem všech tří písem byl nedostatečný dobový charakter: Preissig realisoval vlastně staré kresby a jeho antikva se vyjímá lépe v kontextu let desátých, Tusar (až na některé detaily) vytvořil písmo konvenční, a Svolinský předvedl krásnou harmonii ilustrace a typografie svým Májem, ale jeho písmo je jednoúčelové, vytvořené úmyslně pro jedinou knihu. Hladem po domácí písmařské produkci trpěli jen bibliofilové a bohatí sběratelé; nikdo jiný v té době původní písma nepotřeboval – pojem firemní identity a s tím související otázku corporate fontu řešily tehdy jen londýnské Timesy. Písma výjimečná se nedostala do každodenního života, čímž zdegenerovala jako každý design bez publika. Třícicerové písmo Tusarovo bylo po vytištění Weinerovy kihy nenávratně rozlito kvůli rozmaru perversních sběratelů: nikdo další už nesmí mít nic vytištěno tímto typem. Každá krabice od cikorky, každá pivovarská cedule byla stokrát aktuálnější než tehdejší české písmo. I v tomto bodě však abeceda Tusarova předstihuje své dva sourozence: je posléze úspěšně vydána v textových velikostech a začínají se jí sázet knihy. Je ze všech tří také nejpoužitelnější, protože nejskromnější ve výraze.
Klasifikačně vzato patří Tusarovo písmo do skupiny klasicistních antikv se svislou osou stínu. Stylové prvky Art – deco jsou uplatňovány vždy nenásilně: tam, kde byla volba mezi konvenčním a moderním tvarem, jakoby se Tusar moudře přiklonil ke konvenčnímu. Zkoušeli jsme oblouček aplikovat na diagonály versálek a výsledek byl směšný a laciný. Tusar jistě pečlivě zvažoval poměr mezi slohotvornou výjimečností a služebnou čitelností. Vysoká střední výška minusek odpovídá dobové tendenci jen částečně: vzpomeňme pokusy s extrémně nízkými minuskami u Kocha či úplnou negaci rozdílu mezi minuskami a versálkami u Cassandra či Bayera. Zdá se, že Tusar experimentoval spíše ve své bujaré reklamní tvorbě, zatímco ke knižnímu písmo přistupoval velmi odpovědně až konservativně.
Roku 1926 Tusar písmo překresluje pro sázecí stroje a firma Lanston-Monotype Co. jej vydává v 10 a 12 bodové velikosti, a právě z této verse čerpá naše transkripce. Písmo bylo od počátku zamýšleno jako bibliofilské, pro úzký okruh labužníků. Tomu odpovídá i naše škála tučností – jednotlivé řezy jsou jemně odstupňované, abychom ukojili mlsné pedanty zvažující každý nepatrný detail sazby. Tučné řezy jsou zesilovány jen ve stínech na způsob Falstaffu. Kursivy vznikly synthesou stylových prvků druhé verse a kresba malých kapitálek byla již jen otázkou technického výpočtu.
Přizpůsobení dnešním DTP požadavkům vedlo k některým úpravám: u číslic potlačena nakloněná osa stínu, která by dezintegrovala celou abecedu, minuska f poněkud rozšířena. Celkově jest zdůrazněn prostý a robustní charakter abecedy. Písmo je překvapivě všestranné: v textu použijeme základní řez s diagonálami, v titulcích a na obálce ten obloučkový. Pro svůj folklórně-etnický ilustrativní charakter je mimořádně vhodné k sazbě textů národních písní, diplomů za zásluhy o vlast, ale i knih o lidových řemeslech, krojích a tradicích. Vhodné je i pro dětskou literaturu.